Μετὰ τὸν Φιλίππου θάνατον Αλέξανδρος, ὁ υἱός, ἔτι νέος βασιλείαν ᾓῤει καὶ σὺν τῇ ἀρχῇ ἑκληρονόμει καὶ ἒχθρας καὶ κινδύνους καὶ πολέμους. Οἱ βάρβαροι γὰρ καὶ οἱ πρόσοικοι ἐφοβοῦντο ὃτι ἐκινδύνευον καταδουλοῦσθαι ὑπὸ τοῦ Ἀλεξάνδρου· πρὸς μὲν Βορέαν οἱ Ἰλλυριοί, μάχιμοι καὶ ἀνδρεῖοι ἂνθρωποι, τῆς ἐλευθερίας καὶ τῆς αὐτονομίας ἐπεθύμουν, πρὸς δὲ μεσημβρίαν οἰ Ἑλλενικοὶ καὶ μάλιστα οἱ Ἀθηναῖοι τῇ τοῦ Ἀλεξάνδρου δεσποτείᾳ ὑποτάσσεσθαι οὐκ ἐβούλοντο. Ἐν δὲ Μακεδονία οὐκ ὀλίγοι ἐνέδρας τῷ δεσπότῃ παρεσκεύαζον. Ὁ δὲ Ἀλέζανδρος παραδόξῳ τόλμῃ καὶ μεγαλοφροσύνῃ εἰς τὰς Θερμοπύλας τὴν στρατιὰν ἐλαύνει καὶ τὰς Θήβας καταστρέφεται. Αὐτίκα δὲ ἀνέρχεται εἰς τὴν Μακεδονίαν καὶ τοὺς ἐναντίους διαφθείρει. Ἒπειτα δὲ εἰς τὴν Ἰλλυρίαν προστρέχει· τοῖς Ἰλλυριοῖς πολεμεῖ καὶ νικᾷ.
Dopo la morte di Filippo, Alessandro, il figlio, ancora giovane riceveva il regno e insieme al potere ereditava ostilità e pericoli e guerre. I barbari infatti e anche i vicini temevano che correvano il pericolo di essere sottomessi da Alessandro: a nord gli Illiri, uomini bellicosi e valorosi, desideravano la libertà e l’autonomia, a sud i Greci e soprattutto gli Ateniesi non volevano sottomettersi al dominio di Alessandro. In Macedonia non pochi preparano insidie al sovrano. Alessandro con sorprendente audacia e orgoglio guida l’esercito alle Termopili e conquista Tebe. Subito risale in Macedonia e annienta gli avversari. In seguito corre verso l’Illiria: guerreggia con gli Illiri e vince.