Φρυνίχῳ γάρ, ὦ ἄνδρες δικασταί, κοινῇ Θρασύβουλός τε ὁ Καλυδώνιος καὶ Ἀπολλόδωρος ὁ Μεγαρεὺς ἐπεβούλευσαν· ἐπειδὴ δὲ ἐπετυχέτην αὐτῷ βαδίζοντι, ὁ μὲν Θρασύβουλος τύπτει τὸν Φρύνιχον καὶ καταβάλλει πατάξας, ὁ δὲ Ἀπολλόδωρος οὐχ ἥψατο· ἀλλ' ἐν τούτῳ κραυγὴ γίγνεται καὶ ᾤχοντο φεύγοντες. Ἀγόρατος δὲ οὑτοσὶ οὔτε παρεκλήθη οὔτε παρεγένετο οὔτε οἶδε τοῦ πράγματος οὐδέν. ὡς δὲ ἀληθῆ λέγω, αὐτὸ ὑμῖν τὸ ψήφισμα δηλώσει.
Trasibulo il Calidonese e Apollodoro il Megarese, o giudici, progettarono l'agguato contro Frinico. quando i due si incontrarono (ἐπετυχέτην = aoristo di ἐπιτυγχάνω duale) con lui che camminava Trasibulo lo colpì e lo gettò giù per percuoterlo ma Apollodoro non ( ἥψατο Aoristo medio indicativo 3pl d ἅπτω) lo toccò; in quel momento ci fu un grido (letteramente presente c'è un grido) e fuggendo andavano via (ᾤχοντο = οἴχομαι imperfetto). Questo Agorato invece né fu chiamato (παρακαλέω) [sott. a prendere parte all'agguato], né fu presente ad esso né sapeva nulla del fatto. Che io dico la verità ve lo mostrerà questo decreto. (Traduzione letterale di Anna Maria Di Leo per skuolasprint.it)