Ἄνθρωπός τις ξύλινον θεὸν ἔχων, πενέστατος ὤν, ἐθεράπευε τὸν θεὸν καὶ καθικέτευε πολλάκις ἀγαθοποιεῖν. Ὡς οὖν ταῦτ᾽ ἔπραττε καὶ ἀεὶ ἐν πενίᾳ διῆγε, ὀργιζόμενος, ἐκ τοῦ σκέλους ᾖρε αὐτὸν καὶ τῷ τοίχῳ προσέκρουε. Τῆς δὲ κεφαλῆς τοῦ ἀγάλματος παραχρῆμα κλωμένης, ἔρρει πλεῖστος χρυσὸς ἐξ αὐτῆς καὶ τοῦτον συνάγων ὁ ἄνθρωπος ἐβόα· «Στρεβλὸς εἶ, ὡς κατεγίγνωσκον, καὶ ἀγνώμων· τὸν μὲν τιμῶντά σε γὰρ οὐκ ἐθέλεις ὠφελεῖν, τὸν δὲ τύπτοντα πλείστοις ἀγαθοῖς ἀμείβῃ». Ὁ μῦθος δηλοῖ ὅτι οὐκ ὠφελεῖται ἐκ τοῦ πονηρὸν ἄνδρα τιμᾶν, ἀλλὰ δὲ μόνον αὐτὸν τύπτων.
Un uomo che aveva un dio di legno poiché era molto povero venerava il dio e lo supplicava (καθικέτευε, imperf καθικετεύω) di produrre un benefico influsso (di beneficarlo). Sebbene, quindi, egli metteva in atto queste cose e viveva sempre in povertà, essendo adirato, lo afferrava (ἦρε, imperf αἴρω) dalla gamba e lo sbatteva (προσέκρουε imperf προσκρούω) contro il muro. Quando la testa della statua si ruppe all'istante (gen ass), da essa scorreva moltissimo oro e l'uomo, mentre lo raccoglieva, gridava: "Sei furbo, come pensavo, e ingrato: infatti non vuoi aiutare chi ti onora, ma ricambi con numerosi beni colui che ti colpisce". La favola mostra che non si viene aiutati dall'onorare un uomo povero, ma solo colpendolo.
(By Vogue)